Městys Protivanov. Leží zhruba 15 km od Boskovic, 25 km od Prostějova a 23 km od Blanska. V současné době je Protivanov městysem, který plní po mnoha stránkách úlohu menšího regionálního centra, zejména po stránce hospodářské a náboženské. Tento jistý centrální charakter je dán jednak jeho polohou na hlavní cestě mezi Boskovicemi a Prostějovem, ale také jeho bohatou historií.
Historie
Protivanov je v písemných pramenech poprvé uváděn roku 1505 jako majetek pánů z Boskovic. Založen byl ale nesporně dříve, v době velké středověké kolonizace. Je typickou kolonizační lesní lánovou vsí, založenou lokátorem, po němž dostala asi jméno (Protiva nebo Protivan). Založení Protivanova lze tedy odhadnout do období let 1290 – 1310. V nejstarší gruntovní knize obce z roku 1571 jsou záznamy o prvních statcích. Zdrojem obživy byla orná půda, chovali se tažní koně, dále krávy, býci, vepřový dobytek a ovce. V té době zde bylo zaznamenáno 36 gruntů. Ve vesnici působili řemeslníci, z nichž nejvyšší vrstva byli mlynáři (protivanovský mlýn datován již roku 1585) a od roku 1571 zde pracoval první kovář. V roce 1596 byla v obci postavena krčma, v 17. stol. vrchnostenská hospoda v č. p. 29. V protivanovském panském dvoře se nacházela výrobna sirupu, opodál ve vsi sklárna s výrobou drasla a 2 mlýny. Škola byla zřízena v roce 1807 a to v místě domku č. p. 32.
V údolí potoka Luha mezi Žďárnou a Protivanovem se nachází osada Skelná huť, součást Protivanova. V jejím katastru, na prostranství severní silnice, stála od roku 1843 sklárna neboli huť, kde se vyrábělo duté sklo bílé a barevné, láhve, sklenice, lampy, poháry, sklo broušené, ryté, malované i lékařské. V roce 1912 sklárna vyhořela a již nebyla obnovena.
První písemná zmínka o protivanovském kostelu a faře pochází až z roku 1547. Boskovický hrad a celé panství tehdy Kryštof z Boskovic prodal Šimonu Ederovi z Banské Štiavnice (Schemnitz). Nový majitel panství byl luterán. Poddaní tedy museli přijmout jeho víru a fara v Protivanově byla obsazena luteránskými pastory. Po Šimonu Ederovi zdědil panství jeho syn Vít, ale už roku 1567 jej vystřídal rytíř Jaroslav Morkovský ze Zástřizl. Jeho rod vlastnil hrad i panství 120 let. Na začátku 17. století se majitelem panství stal Václav Morkovský ze Zástřizl, který byl horlivým katolíkem. Ten však neuznával jiné vyznání než katolické, a luterány ze všech far v panství dal vyhnat. Jelikož ale neměl tolik katolických kněží, duchovní správa farnosti se vykonávala z Boskovic. Fara i kostel v obci bez správce chátraly. Samostatná farnost byla v Protivanově obnovena až v r. 1706. V roce 1760 byla postavena nová fara, avšak o 11 let později propukl v obci požár a za oběť mu padl kostel i nedávno vybudovaná fara. S obnovením církevních nemovitostí se započalo ihned a již v roce 1772 měl Protivanov nový kostel i faru.
K velkým změnám došlo v roce 1848, který se stal nejen rokem zrušení poddanství, ale fakticky i rokem, kde se zrodil moderní stát s novým právním i berním systémem. Přelom 40. a 50. let byl ve znamení zavedení nového samosprávného zřízení, které mimo jiné definovalo pojem „občan“, což byl každý, kdo měl v obci tzv. domovské právo, a zřízení nových úřadů i funkcí obecní správy, jak působnosti přímé, tak přenesené od státu. Velkou změnu přestavovalo i nové pracovní vytížení obyvatel v textilním průmyslu (regionální fenomén krejčovství založený na domácí tkalcovské práci, vázaný zejména na Prostějov i na Boskovice), výroční trhy s ideou prosazení sklářských výrobků, zavedení školní docházky. Druhá polovina století znamenala i růst regionální inteligence, k níž vedle starosty a dalších představitelů samosprávy patřili lékař, farář a později i učitel, a zejména růst spolkové a zájmové činnosti. V době před první světovou válkou byl Protivanov obcí s bohatým kulturním a společenským životem.
Obě dvě válečné katastrofy si vybraly v Protivanově daň na lidských životech (na vzpomínkové desce památníku padlých na náměstí jsou uvedena jména 43 padlých občanů). Zatímco po první světové válce se však život v Protivanově rozvíjel v podstatě pozitivně, po druhé světové válce, která velmi omezila především politické a spolkové aktivity a znamenala hospodářské potíže, se počal měnit charakter vesnice, což se ještě zvýraznilo po únorovém převratu 1948. Demografické, politické, sociálně-ekonomické a mentalitní proměny vesnice v 50. a 60. letech byly takového rozměru, že pozměnily ráz celé obce. Rok 1948 a následné období však znamenal především „soumrak selských hospodářství“ v důsledku zakládání jednotných zemědělských družstev. Nová školní budova byla dokončena v roce 1973, mateřská škola v roce 1978. Obec má vodovod, je plynofikována a žije v současnosti velmi bohatým kulturním a společenským životem, na kterém se významně podílí i místní římskokatolická farnost.
Zajímavosti
Kostel Narození Panny Marie byl postaven r. 1772. Má pravoúhlý presbytář se zaoblenými rohy. Po severním boku presbytáře je přistavěna stará sakristie, která se nyní používá jako Boží hrob, na jižním potom nová sakristie, která vznikla roku 1853. Nad oběma sakristiemi jsou oratoře. Původní kostel měl jen věž nad průčelím kostela, s bočním točitým schodištěm po severní straně. Pro havarijní stav musela být věž v roce 1905 zbořena a místo ní byla vystavěna nová. Interiér kostela se vyznačuje pruskými klenbami na pasech spočívajících na plochých pilastrech s nevýraznými římsami. Z vnitřního zařízení je původní pouze mramorová křtitelnice. Hlavní oltář pseudorománské tyrolské práce se datuje k roku 1894. Velký obraz uprostřed znázorňuje narození Panny Marie, byl namalovaný ve Vídni roku 1854 a je kopií italské předlohy. Na hlavním oltáři jsou také sochy sv. Josefa a sv. Aloise.
U kostela se nachází památkově chráněná fara z let 1772-73 s možným starším jádrem a vnitřním barokním klenutím. V letech 2010-2016 proběhla vnější i vnitřní generální oprava a fara se stala komunitním centrem, v němž se nacházejí prostory pro mateřské centrum, klubovna mládeže a multifunkční sál.
Zajímavá a z dálky viditelná je zděná omítaná výklenková kaplička z 19. stol., která se nachází v poli u silnice směrem na Nivu. Je dokladem místní lidové architektury. Zajímavých je i několik křížů. Jeden se nachází v obci, u silnice směrem na Boskovice, před domem č. p. 257. Jedná se o litinový kříž na kamenném podstavci s barevným nátěrem. Podstavec z r. 1798 je barokní, kříž zřejmě pozdější, autor neznámý. Další kříž se nachází v obci při silnici k Bukové. Jedná se o barokní kamenný kříž z r. 1803 s barevným nátěrem, autor neznámý.
Na křižovatce turistických cest leží Oborský dvůr. Je to bývalý Lovecký zámeček boskovického panství v údolí Luhy ze 17. stol., přestavěný v 18. stol. na hospodářský dvůr. Na jeho místě ležela zaniklá středověká osada Hošperk. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1569 a Hošperk je v ní uváděn již jako pustý. Keramický materiál nasbíraný na území osady pochází z 13. až počátku 16. století.
Do zaniklé středověké vesnice Jesenec se můžete dostat pěšky po silnici z Protivanova do Žďárné, na konci obce u průmyslové zóny odbočíte na polní cestu doleva a po ní budete dál pokračovat lesem až do mírného údolí k pramenům potůčku. Jediná písemná zmínka o osadě je z roku 1569 a uvádí se již jako pustá. Součástí pusté osady byla i pustá tvrz. Po obou stranách potůčku můžete nalézt zbytky po osmi usedlostech. Nalezená keramika byla datována do období od konce 13. do počátku 15. století. Osada zanikla pravděpodobně za husitských válek.
Přírodní památka Louky pod Skalami leží západně od obce v údolí Huťského potoka. Jedná se o jedno z nejtypičtějších společenstev vlhkých rašelinných luk vyšších poloh. Roste zde všivec lesní, prstnatec májový, kozlík dvoudomý, hadí mor nízký, upolín nejvyšší.
Přírodní rezervace Skály se nachází severozápadně od obce na nejvyšších partiích Drahanské vrchoviny. Je to jeden z posledních fragmentů starších bučin Drahanské vrchoviny. Porosty pravděpodobně vznikly z přirozené obnovy, buk je v těchto podmínkách velmi vitální.
Přírodní rezervace Skelná huť se nachází v údolí potoka Luha, severně od Oborského dvora. Je to komplex mokřadních luk s periodicky i trvale podmáčenými plochami, v době větších srážek ve sníženinách trvalé zvodněný. Převažují vysokobylinné porosty mokřadních luk. Ze vzácnějších druhů rostlin se vyskytuje prstnatec májový, tolije bahenní, upolín nejvyšší, violka bahenní, všivec lesní. Ze živočichů pak zmije obecná, slepýš křehký a ropucha obecná.
Přírodní památka U žlíbku se nachází jihozápadně od obce v údolí Huťského potoka. Je to louka s výskytem vzácného hořečku mnohotvarého českého.
Polní trať s biblickým názvem Babylon se nachází nad obcí vpravo od silnice směrem na Drahany. Je odtud rozhled na celou Hanou. Za jasného počasí je vidět sv. Kopeček, Jeseníky a daleký Praděd s Kralickým Sněžníkem, Hostýnské a Pavlovské vrchy.
Památný strom Jedle pod Skalami naleznete v lesním porostu cca 100 m od jižního okraje přírodní rezervace Skály. Roste přibližně 45 m západně od zpevněné lesní komunikace vedoucí k vrcholu Skály a cca 400 m jižně od jejího vrcholu. Jedle je vysoká 40 m, obvod kmene má 308 cm.
Turistické trasy
Ve středu obce se nachází rozcestník Protivanov – bus, od kterého vede žlutá turistická značka směrem do obce Malé Hradisko a obce Suchý. Pod Skalkami se křižuje s modrou dálkovou značkou z Jaroměřic do Drásova. Obcí prochází také cyklostezka 5029.
Kontakty
Úřad městyse Protivanov
Náměstí 32
798 48 Protivanov
Telefon: 582 399 135
E-mail: starosta@protivanov.com
Oficiální web: www.protivanov.com
Římskokatolická farnost Protivanov
Náměstí 30
798 48 Protivanov
Telefon: 723 246 237
E-mail: farar@farnostprotivanov.cz
Oficiální web: www.farnostprotivanov.cz