Obec se rozkládá v jihovýchodní části Drahanské vrchoviny a od okrajových částí obce se zvedají zalesněné stráně. Obec Račice-Pístovice vznikla v roce 1960 sloučením do té doby dvou samostatných obcí Račice a Pístovice a najdeme ji západním směrem od města Vyškov a severním směrem od městečka Rousínov.
Historie
První zápis o obci Račice je datován k roku 1227, kdy račické panství náleží mocnému rodu Hrabišiců. Tehdy Kojata, syn Hrabišův, odkázal vsi Račice a Drnovice svým sestřenicím Eufemii a Svatochně. Svatochňa svým sňatkem přinesla toto panství věnem do rukou rodu Švábeniců.
První písemná zmínka o Pístovicích pochází z roku 1376 z Moravských zemských desek. Samotná historie obce je spjata s osudy račického panství.
Střediskem panství byl ponejprv hrad nebo tvrz v Drnovicích a poté Račický hrad postavený v letech 1275–1285 neteřemi Kojaty z Mostu, Eufemií a Svatochňou. Do roku 1312 patřil hrad Fridúši z Linavy, vůdci opozice moravských pánů proti mladičkému králi Janu Lucemburskému. Tohoto roku hrad oblehl král Jan Lucemburský. Do hradu se podkopal a donutil Fridúše se vzdát. Podle vůle krále byl tehdy celý račický hrad pobořen. Od roku 1346 je hrad i račické panství v držení pánů z Lipé. V roce 1350 patří hrad Račice Jindřichu, synovi Jindřicha z Lipé, který postupil hrad náhradou synům Čeňka z Pirkštejna. Do rukou pánů ze Šternberka se panství dostává okolo roku 1350. Z výroku soudu z roku 1375 musel biskup Albrecht Aleš ze Šternberka odevzdat panství račické s hradem i vsí pod hradem Petrovi ze Šternberka. Pánům z Kravař dává v područí račické panství Markvart ze Šternberka v roce 1399. Petr z Kravař, jehož purkrabím byl v roce 1409 jistý Vítek z Ojnice, zemřel roku 1411 a po něm zdědil račické panství jeho syn Jindřich z Kravař a Plumlova. Ten však zemřel předčasně v bitvě pod Vyšehradem, a tak panství zdědil jeho bratranec Petr z Kravař a Strážnice, který stranil husitům. Proto roku 1422 vojsko olomouckého biskupa Jana XII. Železného dobylo račický hrad. Poté na čas drželi Račice i s hradem Petr z Konice a Vok V. z Holštejna. Posléze nabyl zpět panství Petrův syn Jiří z Kravař. Po jeho smrti roku 1466 dostala svůj díl Račic jeho dcera Kunka z Kravař. Jejím manželem byl Václav z Boskovic, který brzy zemřel a tak roku 1510 Kunka odkázala račické panství svému synovi Ladislavovi z Boskovic. Po jeho smrti zdědil Račice Kryštof z Boskovic, který začal otcovy majetky rozprodávat. Račické panství přenechal Jakobu Šarovcovi ze Šarova a posléze ho získal Jan Černohorský. Během uherských válek na konci roku 1468 obsadilo račický hrad vojsko Matyáše Korvína.
Janův syn Jetřich Dobeš Černohorský z Boskovic prodává roku 1563 Račice Janu Jetřichovi z Boskovic. Poté panství získává jako dědictví Janův bratranec Albrecht Černohorský z Boskovic. Roku 1568 se díky Zuzaně Černohorské dostává zboží račické do rukou Haugviců z Boskovic. V letech 1568–1585 nechal Hanuš Haugvic přestavět hrad Račice na renesanční zámek. Dalším majitelem se stal Bernard Petřvaldský z Petřvaldu, jemuž Račice přenechali bratři Haugvicové Hanuš a Jáchym. Bernardův synovec Hanuš Petřvaldský z Petřvaldu nechal na zámku provést rozsáhlé úpravy. Budovu zámku dal zvýšit na dvě poschodí ukončené čtyřmi věžemi ozdobenými lucernami. Hanuše na zámku připomíná také pamětní deska s jeho životopisem.
Hanuš se zúčastnil stavovského povstání proti Habsburkům. Po prohrané bitvě na Bílé hoře byli vůdcové povstání zatčeni a krutě potrestáni. Hanuši Petřvaldskému z Petřvaldu byl veškerý jeho majetek zkonfiskován a on sám zemřel ve vězení na Špilberku. Panství račické pak koupil Karl Willinger ze Schönenperku, který je následně prodává v roce 1623 Šimonovi Kratzerovi ze Schönsperku a ten na to roku 1630 slezskému komornímu radovi Horaciovi Forno. Jeho syn Karel František Forno roku 1670 prodal račické panství Juliánovi, svobodnému panu Braidovi z Ronsecco et Cornigliano, jenž pocházel z Kalábrie v neapolském království.
Neapolský rod Braidů vlastnil Račice po dlouhých 130 let (1670–1800). Jejich erb je stále patrný nad vchodem do drnovického kostela, kde je také rodinná hrobka Braidů. Významným pro rozvoj Račic se stal Antonín Pavel Braida, po němž tu zůstalo několik vzácných barokních památek pocházejících od sochaře A. J. Heinze. A to socha Immaculaty na náměstí, sochy sv. Vendelína a sv. Floriána a dva kamenné kříže. Jeden při silnici k Pístovicím, druhý u silnice vedoucí do Ruprechtova. Svým dědicům zanechal rozsáhlý majetek, kterého se ujal jeho nejstarší syn z prvního manželství Karel Antonín. Ten pak prodává zboží račické Janu Františku Heinischovi z Haydenburku. V roce 1802 jsou majiteli Jan a František Huschkovi z Ratschitzburgu a v roce 1830 Antonín Hermann.
Na počátku 19. století měl v nájmu panství baron Vilém Mundy, který pocházel z údolí Monchau v Německu. Původně byl tkalcovským mistrem, který díky své podnikavosti velmi zbohatl a za své zásluhy byl povýšen císařem do šlechtického stavu. Na račickém panství provedl řadu úprav a změn. Mimo jiné zavedl na velkostatku chov ovcí (2200 kusů) a vlnu prodával do tkalcoven v Podomí a v Pístovicích. V roce 1864 však zámek prodal a jeho novým majitelem se stal Eduard Theodor rytíř Kramsta (1864–1874). Vlastníkem byl však pouze deset let, jelikož po tragické smrti svého jediného syna, jenž byl smrtelně postřelen při lovu na jeleny, ho v Račicích již nic nedrželo. Památkou na tuto událost byl dřevěný kříž, který se tyčil na skále naproti zámku, kde k tragédii došlo.
Dalším majitelem račického zámku se stal Karel Bedřich von Palm (1874–1894), jenž prodal panství vídeňskému průmyslníkovi Pavlovi rytíři ze Schollerů, v jehož rodinném majetku zůstal zámek do roku 1912. Po něm patřil Philippu Aloisi von Schoeller z brněnské větve von Schoellerů až do roku 1945, kdy byl na základě tzv. Benešových dekretů vyvlastněn a přešel pod národní správu. Před druhou světovou válkou, byl na račický zámek umístěn generální štáb československé armády včetně hlavního velitele ozbrojených sil tehdejší ČSR generála Ludvíka Krajčího. V roce 1947 převzal budovu národní podnik Oděvní průmysl Prostějov, který zde zřídil rekreační středisko pro své zaměstnance. V padesátých letech 20. století připadla budova ministerstvu vnitra, které zde umístilo jednotku vnitřní stráže. Později zde byla škola.
V současnosti je v Račicích pošta, mateřská škola. V obci jsou obchody s potravinami, restaurace, sokolovna, knihovna, fotbalové hřiště a 2 pily.
Zajímavosti
Račický zámek byl postaven na místě bývalého hradu v letech 1275–1285. Hrad byl v letech 1568–1585 Hanušem Haugvicem přestavěn na renesanční zámek. Na přestavbě zámku se vedle Haugwitzů podílel ve velké míře také Hanuš Petřvaldský z Petřvaldu. Zámek byl ve 30. letech 19. století baronem Mundym empírově upraven. Po roce 1945 sloužil zámek jako rekreační středisko a od roku 1959 je v něm zvláštní škola internátní a odborné učiliště. Na zámeckém nádvoří stojí pískovcová kašna z roku 1598. Je vytesaná z jednoho kusu pískovce a autorem je pravděpodobně G. Gialdi. Kolem zámku je anglický park. Roste v něm 65 druhů nejrůznějších stromů a keřů. Cestou na zámek minete hradní přihrádek (bývalá myslivna), který byl vybudován kolem roku 1600 Hanušem Petřvaldským z Petřvaldu.
U zámku se nachází kostel Zvěstování Panny Marie, v současnosti filiální (dříve farní) kostel, byl zřízen v roce 1773 Antonínem Pavlem Braidou z hradní kaple pocházející z přelomu 15. a 16. století.
Nejcennější račickou památkou je mimo zámku socha Immaculaty, tj. Neposkvrněné Panny, která byla součástí rozsáhlé objednávky hraběte Antonína Pavla Braidy v dílně olomouckého sochaře Jiřího Antonína Heinze (1695 – 1761), jehož díla patřila ve své době v církevních a aristokratických kruzích mezi ty nejžádanější. Na jejím podstavci byl umístěn kamenný erb hrabat Braidů s latinsky psaným nápisem Honorl absqVeLabe orlglnaLI genltae ap Verltl a plVs ple posVIt AntonIVs e CoMItlbVs a BraIDa., jenž v překladu zní: Ke cti neposkvrněnému početí zbožný od dětských dnů (tuto sochu) zbožně zřídil Antonius z (rodu) hrabat z Braidů. Latinský chronogram datoval vznik díla do roku 1744. Z dílny Jiřího Antonína Heinze pochází i dvojice krásných soch typických venkovských patronů sv. Floriána (patrona všech hasičů) a sv. Vendelína (ochránce pastýřů), které zdobí kamenný můstek na dolním konci vesnice. Pocházejí asi z roku 1750 a zejména sv. Vendelín je umělecky velmi cenné dílo.
Kaple Nejsvětější Trojice pochází z roku 1781. Její výstavba velmi úzce souvisela se zřízením lokálie v Račicích. Záhy se však ukázalo, že zřízením lokálie nebyl vyřešen další ožehavý problém, se kterým se poddaní městyse Račice potýkali, totiž pohřbívání zemřelých, kteří byli ukládáni k věčnému odpočinku na hřbitově v Drnovicích, což však s sebou přinášelo značné obtíže nejen pro pozůstalé, ale i samotné majitele panství. Račice spolu s vrchností totiž musely zajistit pro odvoz zemřelého nejen pohřební vůz s potahem, ale současně se museli postarat také o občerstvení drnovického faráře, který sloužil v Račicích mši. To nakonec přimělo hraběte Braidu zřídit hřbitov přímo v Račicích. Stalo se tak 23. července 1780, kdy byl desátou neděli po letnicích slavnostně vysvěcen k tomu určený pozemek. Současně s vysvěcením pozemku byly položeny základy také ke stavbě kaple Nejsvětější Trojice, jež byla dokončena a slavnostně vysvěcená následující rok. Její vnitřek byl vyzdoben kopií stejnojmenného Rubensova obrazu, který se dochoval až do dnešních dnů.
Přírodní park Rakovecké údolí se nachází severně od obce. Jeho celková rozloha činí 5,39 km². Do údolí potoka Rakovec spadají svahy se slepencovými skalami. Podél meandrujícího potoka jsou zachovány vlhké louky s břehovými porosty. Druhou část parku představuje údolí, které se táhne k rybníku Budkovan ležícímu na okraji Jedovnic. Jedná se o oblast se zachovanými lesy a výskytem vzácných živočichů a rostlin. V údolí se nacházejí pozůstatky dvou zaniklých středověkých osad.
V místní části Pístovice se nachází rybník se známou pístovickou Riviérou a velkou chatovou oblastí. Je vyhledávaným rekreačním místem, a to nejen pro místní obyvatele, ale i pro rybáře a rekreanty z nedalekého Vyškova a Brna. Podél východního břehu vede cyklistická trasa č. 5071, zčásti červené a žluté turistické značení.
K zaniklé středověké osadě Sokolí se dostanete z Račic po červené turistické značce směrem do Jedovnic. Leží u potoka Rakovec vlevo u křižovatky cest do Rakoveckého údolí a do Ruprechtova. Jediná písemná zmínka o existujícím Sokolí je z roku 1376, kdy biskup Albrecht Aleš ze Šternberka odkázal svému synovci Petrovi račické panství. Dle archeologických nálezů ves zanikla v polovině 15. století, pravděpodobně v husitských válkách, kdy Rakoveckým údolím několikrát táhla husitská i katolická vojska. Po husitských válkách již o této osadě není zmínka, až roku 1563 je ves uvedena jako pustá. Zbytky osady byly objeveny náhodně v roce 1969 při odvodňovacích pracích.
Turistické trasy
Račicemi prochází červená a žlutá turistická značka. Červená značka vede od železniční stanice v obci Luleč a přes Pístovice a Račice pokračuje do přírodního parku Rakovecké údolí. Žlutá značka vede přes obec Ježkovice k rozcestí u vodní nádrže Opatovice a odtud dále můžeme pokračovat po modré do Vyškova. Opačným směrem se po žluté značce můžeme vydat do oblasti Moravského krasu. Pístovicemi rovněž prochází červená turistická značka a v obci je výchozí bod zelené a žluté značky. Po žluté dojdeme na rozcestí Kopaniny a dále se vydáme po zelené značce do Vyškova. Zelená značka má výchozí bod na východním břehu Pístovického rybníka a vede podél toku říčky Rakovec na jižní úbočí vrcholku Nad Skálou (438 m n. m.), z tohoto místa půjdeme dále po červené zpět k výchozímu bodu, anebo opačným směrem do obce Luleč. Kromě turistických tras se v obci křižuje několik značených cyklostezek – 5072, 5073, 5072A, 5071B.
Kontakty
Obecní úřad Račice-Pístovice
683 05 Račice 72
Telefon: 517 443 786
E-mail: racice.pistovice@email.cz
Oficiální web: www. racice-pistovice.cz
Římskokatolická farnost Drnovice
Zákostelí 415
683 04 Drnovice
Telefon: 776 710 710
E-mail: farnost.drnovice@seznam.cz
Oficiální web: farnost.farnostdrnovice.cz